Překvápko!!!

Tak to vám padne brada! Tomu, kdo má dvě, obě najednou. Kdo nevěří, ať tam běží!...ale až po karanténě... a možná se raději objednejte.

Žít na venkově je opravdu těžké. Všechno je daleko. Obstarat běžný nákup pěšky? Zapomeňte! A pokud máte stejně jako já problémy s parkováním, trefit ten malinký plácek mezi dvěmi čárami, tak jste úplně namydlení.

Pupíček se pokaždé, když ho poprosím, jestli by mě nehodil do obchodu, chytá za hlavu. Možná ho bolí, měl by s tím jít k doktorovi.

Pokaždé obkroužím kostel, jestli by to teda šlo, jako zaparkovat a ono to teda nikdy nejde. Tak se vrátím, zaparkuji před naším domem, máme tam parádního místo pro několik aut a těch třicet metrů dojdu pěšky. Pak se nakupováním tak vysílím, že mi Pupíček musí přijít naproti.

Vždycky takovým zvláštním tónem poznamená: „…přece jen je to dálka…“

Myslím, že si uvědomuje nelítostné postavení žen ve společnosti a proto se mi ho snaží ulehčit.

Ale proč vám to všechno říkám. Možná vás napadne, že pořád něco slavíme. Jenže já mám zítra narozeniny!

Celý rok se na ně těším. Nemusím nic dělat, dokonce ani předstírat, že něco dělám. Pokaždé chodíme do restaurace, ovšem letos musíme zůstat kvůli karanténě doma.

„Zlato, nevadí, povečeříme doma.“

Ještě teď jsem strhaná z přípravy výročí a zase musím do krámu. Co naplat. Doufám, že konečně dostanu prstýnek, protože déle to fakt nevydržím. Taky mám právo na vlastní život. Dnes všude slyšíte, že máte být sama sebou, za osobnostní rozvojové semináře se platí nekřesťanské peníze, ale jak z Pupíčka vyrazit ten proklatý prstýnek, to neví nikdo. Tak jak můžu být sama sebou? Copak by si mě potom vzal?

Týden před tou slávou jsem začala na sobě pracovat. Oškrabala jsem si paty, vyčistila uši, opilovala nehtíky, oholila chloupky na nohách a na bradě, ostříhala chloupky na nose, v nose a na uších, a protože nemůžu na solárko, pustila jsem na sebe horské sluníčko. Je to rok od roku horší. A to jsem polovinu věcí z důvodu ochrany soukromí a GDPR nevyjmenovala.  Za pár let budu muset začít už po vánocích.

Solárko miluji. K mým nádherným, prodlouženým, zaručeně přirozeným blond vlasům s černými kořínky se opálená pleť náramně hodí. Vypadám děsně sexy.  Jediným problémem sexy vzhledu je, že kvůli solárku musím do města. Proto potřebuji Pupíčkovo auto. Tady bych ráda předeslala, že všechno, úplně všechno dělám kvůli medvídkovi. O mě jde až v první řadě. Když jedu do solárka tak musí do práce vlakem. Nevidím v tom žádný problém. Tohle je další z mých skvělých vlastností, dokážu být stále nad věcí a chápající. Kdyby byl stejně chápající, chápal by, že to auto prostě potřebuji.  

Papírek s výpočtem, kolik mě výlety na solárko stojí a s výčtem škodlivých faktorů, jsem hodila do koše. Vím, má o mě starost.

Den D je tady. Mám nové šaty, vypadám báječně. Ten krásně rudý tón pleti, hlavně uši a nos zkusím zapudrovat.

Děsně se těším na dárek. Trochu mě znepokojuje, že doposud nic nepřivezl, nic nedával tajně do skříně. Žádné podezřelé signály ani náznaky.

V klidu si celý týden ryl na zahradě, dělal na dvoře dlažbu a něco stloukal. Jediné, co do domu přitáhl, byla polykarbonátová deska.

Přesto mu věřím. Po celou tu dobu se zvláštně, záhadně usmíval!

Od rána jsem ve střehu. Dárek může přijít odkudkoliv. Může být kdekoliv, může to být cokoliv. Prstýnek! Letos to bude stoprocentně prstýnek.

„Dárek máš v ložnici, zlato.“

Celá jsem se zachvěla. „Pupíčku,“ něco takového bych od něho nečekala. Gigolo!

Na posteli ležely nové plavky a krém do solárka. Letos nic moc. Snažila jsem se radostí neplakat.

„Hoď to na sebe, zlato.“

Copak přede mnou Pupík skrývá? Zálibu v plavkách? Mně to teda nevadí, mohl to říct už dávno. Klidně jich budu mít tucet. Jen škoda, že ho nevzrušují kabelky.

Pomohl mi rozetřít krém. No, páni! Pak na mě hodil župan.

„Jdeme!“ táhl mě přes dvůr a stodolu do zahrady.

„Pupi!“ 

Padla mi brada. Můj milovaný medvídek!

 Solárko!

„Už nemusíš nikam jezdit. A až se opálíš, dáme tam rajčata.“

Ten můj Pupíček, je taková šikulka! Příští rok mi možná sbije kabriolet. Ve stodole jsou nádherné fošny!

P.S.: Dostala jsem skvělý podnikatelský nápad. Když už mám to solárko, tak bych byla blbá, ne? Zažádám si o dotace a otevřu si, hned jak pomine karanténa, salon krásy.